Po dlouhé zimě jsme se chtěli trošičku ohřát, proto jsme začali přivolávat jaro.
„Volám tě sluníčko, haló, haló, tepla je na světě málo, málo…“
Probudili jsme sluníčko veselým příběhem, do kterého jsme se zapojili a stali se tak malými herci.
Aby mělo sluníčko větší sílu, udělali jsme paprsky nejen ze svých těl, ale použili i různé výtvarné techniky, a tím se mu snažili pomoci dosáhnout až na zem.
Díky slunečním paprskům začaly ze země vykukovat první odvážné kytičky „Sněženky“, které jsme si prohlédli z blízka na nedaleké zahrádce. A aby sněženkám nebylo smutno, odemkli jsme bránu k jaru zlatým klíčem-Petrklíčem.
Postupně se v přírodě začínají objevovat další kytičky, hmyz a vše se pomalu vzpamatovává ze zimy. Ptáčci štěbetají víc a víc a my čekáme, až se objeví i první čápi. A protože na vycházkách a na zahradě pozorujeme probouzející se jarní přírodu, vzali jsme lupy a hledali i mravenečky vylézající ze svých zimních domečků.
Procvičovali jsme naše malé nožky a došli až k rybníku Celňák, kde na nás čekalo milé překvapení. Děti měly možnost prohlédnout si labutí pár, a to pěkně z blízka. Poštěstilo se nám vidět i rybáře přímo v akci, kdy vytahoval z vody kapříka. Zážitek to byl opravdu veliký.
Než se nám však podařilo zimu vyhnat, ukázala se znovu v plné síle s pořádnou sněhovou nadílkou. Ani to nás ale neodradilo vynést Moranu a zasadit symbol jara – lítečko. Doufáme, že se příroda brzy umoudří a jaro nám ukáže své vůně, barvy a krásy…
Ala, Klárka a Berušky
