Vyšli jsme si na vycházku do lesa. Děti si z domu donesly nějaké dobroty pro zvířátka. Výšlap do pořádného kopce nám dal pěkně zabrat, ale zvládli to všichni. Tašky s krmením se nám pěkně pronesly. Nechyběla jablíčka, mrkve, tvrdé pečivo, řepa, zrní, ale i kaštany a oříšky.
Prohlédli jsme si okolí a uviděli starý ztrouchnivělý pařez. Děti si myslely, že tam žije krtek, a tak mu tam nechaly nějaké jídlo. Další hromádky s krmením děti udělaly různě pod smrčky nebo na okraji lesa či vylomených stromech. Protože jsme nezapomněli ani na ptáčky, uvázaly jim děti s pomocí paní učitelky jablíčka na větvičky.
Nadšení z pomáhání nakrmit v zimě zvířátka bylo znát v dětských očích i z jejich energie, aby náhodou některé zvířátko nepřišlo na námi přichystanou hostinu pozdě.
Když už jsme z lesa odcházeli, pozorně se děti zaposlouchaly, zda už nějaké to zvířátko neslyší.
Nejistota a trocha strachu se objevila v dětských tvářích při představě, co může z lesa a houštin vyskočit.
Dětská fantazie je nekonečná, ale nic takového se nekonalo.
Zvířátka se lidí bojí a na hostinu se pozvou tehdy, až budou mít jistotu, že je tam bezpečno.
Alena Glejtková