V rámci dopolední vycházky jsme se vydali ke koním, ustájených nedaleko za tratí. Děti přinesly jablíčka, na kterých si nádherní, majestátní koníci pochutnali. Nejvíce děti překvapilo, když jsem jim předvedla a to čistě náhodou, jak mi koně rozumí. Na mou otázku: „Máme přijít ještě zítra?“ – koníci začali pokyvovat do rytmu hlavou. Jak to bylo možné, nikdo z nás nechápal.
Děti je volaly jmény. Nebojácně na ně hleděly, snad by jim podaly v ruce jablíčka, ale kvůli bezpečnosti jsme je raději házeli do prostoru. Návštěva se všem líbila a už se těšíme, jak si na jaře na nich zajezdíme.
Příště vyrazíme někam jinam. Snad někam za rybník ale to se uvidí až podle počasí.
Mirka